Postřehy z Mistrovství České republiky ve stepu 2008

Letos v květnu jsem měl tu čest zasednout v porotě Mistrovství České republiky ve stepu. Jelikož jsem zaznamenal už několik dotazů na některá čísla, a protože konkrétního hodnocení jsem si při soutěži užil dost a dost, pokusím se raději popsat dojmy z mistrovství v jakési obecné rovině, která může být poplatná v širším kontextu. Předně - hodnocení jakéhokoli uměleckého žánru je velice subjektivní věcí, a kdyby to bylo jen trochu možné, dával bych jedničky nejraději všem. Ti, kteří nepřijeli jen zvítězit, je pomyslně mají.

Český klubový step se nezadržitelně řítí kupředu a kvalita stepařských technik je na dobré úrovni. Celou soutěž jsem vnímal jako masu kvalitních stepařů. Často nebylo jednoduché ubránit se nadšení a občas i husí kůži po těle. Co je ovšem trochu znepokojující je právě ona "masa", přičemž zrovna toto slovo přesně vyjadřuje drobný zápor současného klubového stepu. Všichni byli plus mínus dobří, ale chtělo by to ještě trochu něco navíc, něčím se výrazněji odlišit, vyčnít, zaujmout. Globální rada tedy zní: Nebojme se víc riskovat a stepovat tak trochu "mimo hlavní proud". Nemyslím tím "mimo hudbu" :o) i když - tak bychom také trochu vyčněli (o:

Nezpochybnitelným základem pro úspěch, na který nesmíme zapomínat, je kvalitní úderová technika, kterou, jak jsem již předeslal, většina stepařů má, ale právě proto by měla dostat patřičnou příležitost vyniknout. A je tu "jádro pudla". V důmyslném a uvážlivém používání stepařských technik máme všichni velké rezervy. Nejde jen o volbu nebo hlasitost hudebního doprovodu, ale především o stavbu zajímavějších a kontrastnějších kombinací rytmů, pohybů, variací, frází, atd.

V podstatě - zaklínadlem kvalitního stepařského čísla jsou dvě kouzelná slůvka, která bychom měli mít stále na paměti a která by měla být naším základním mottem: "VÝRAZNÝ KONTRAST". Co je málo kontrastní, to je špatně vidět. Nevidí to ani divák, ke kterému by to všechno nakonec mělo směřovat a kterého bychom si měli hýčkat.

Tím nejpodstatnějším kontrastem (a to přímo v globálním kontextu) je již zmíněné celkové vybočení ze zajetých kolejí, po kterých dnes "jede" většina klubových stepařů. Když se například budeme všichni křečovitě snažit dohonit nejúspěšnější čísla z našich i světových soutěží, zákonitě musíme jednou splynout v současné stepařské "šeďi" bez stylové rozmanitosti.

Výrazné kontrasty by měly být také základním rysem průběhu každého jednotlivého čísla!

Je skvělé, kolik náročných technických prvků bylo na soutěži k vidění. Jen škoda, že někteří stepaři, kteří tyto "lahůdky" již dobře zvládají, neváhají prošpikovat s nimi hned celé číslo natolik, že musí zákonitě vyvolat dojem jakéhosi "kolektivního" cvičení. Choreografie by měla k působivým technikám, spíše jen občas a ve správný okamžik vygradovat, a ne je srovnat do pozice často užívaných "základních úderů"! Význam kontrastů v choreografii je historicky prověřen, tak proč se jich vzdávat? Další příležitostí vytvoření většího kontrastu čísla jsou rozdíly v dynamice rytmu. Jednoduše řečeno - náše rytmy jsou příliš "rovné"! Rovné ve smyslu vzdálenosti jednotlivých úderů v čase (údery až příliš pravidelně vedle sebe), ale i v síle jejich provedení. Samožřejmě, některé moderní styly hudby bývají založeny na velice jednoduchých a důrazných rytmických schématech, ale ruku na srdce, podobnou hudbu budeme "konzumovat" spíš na pokleslé párty nebo diskotéce, než labužnicky vychutnávat na kvalitním scénickém představení. Buďme šéfkuchaři rytmických lahůdek a nezahrabávejme to nejlepší, co na stepu máme, pod haldy vystřílených úderů s jednobarevnou kulometnou pravidelností!

Aby bylo úplně jasné o co mi jde, uvedu zde jakýsi žebříček stepařských dovedností (pokud je lze vůbec oddělit), podle důležitosti s malým komentářem:

Žebříček dovedností

1. Technika - rytmus, excentrika
2. Choreografie kroků - opakované prvky a kontrasty
3. Uvolnění - prožitek
4. Tanečnost - choreografie těla
5. Choreografie scény - pohyb v prostoru
6. Tempo (často likvidátor čísla)
7. Hudební podrovod (často likvidátor čísla)
8. Kostým (jen třešínka)

Technika - rytmus, excentrika

Upřímně věřím, že mnozí tvoří stepařská čísla s cílem "zalahodit publiku", a nikoli "probudit diváka", i když množství razantních "stempů" v choreografiích by spíše svědčilo o opaku. No jasně, někdy cítím podobné "stempové" nutkání při představě našlapaného (někdy lehce hučícího) hlediště, ale věřím, že i laický a stepu neznalý divák při poslechu přesných, dynamických i barvitých rytmů, musí zákonitě pocítit "příjemno" s větší a niternější důrazností. Nezapomínejme, že existují i zajímavější rytmická schémata, než pouhé rovnoměrné vyplňování dob dvěma nebo třemi údery s občasným důrazem na celou dobu. Synkopy, tečkovaný rytmus, ... Tady si neodpustím otřepanou poznámku, že i kraťoulinké a různě (ale přesně) dlouhé chvilky ticha mezi jednotlivými údery jsou snad důležitější, než síla úderů samotných.

Dalšími podstatnými složkami choreografie, které ji zvýrazní, jsou excentrické prvky nebo doplňkové techniky, jako je "body drumming", práce s rekvizitami apod. Proč se o této složce stepu zmiňuji právě v oblasti techniky a ne třeba v odstavci choreografie nebo dokonce kostýmu? Jednoduše proto, že by měla být už nedílnou a základní součástí rytmů i stepařských technik. Jinými slovy, jakmile vezmeme do ruky rekvizitu, měli bychom ji začlenit již do rytmických a pohybových sekvencí už v takové míře, aby vynikla především jako stepařský nástroj, a ne jako pouhá součást kostýmu.

Mýtus tempa - "Co je rychlé, to je dobré"

Chceme šokovat diváka, a tak volíme rychlá tempa. Skoro vždy na samé hranici osobní proveditelnosti. To je téměř v pořádku, ale často tuto hranici překročíme, a to je smrt rytmu. Údery sice stíháme vykonat všechny "podle plánu", ale v okamžik, který vyhoví pouze proveditelnosti a nikoli přesnému rytmu. Vždyť právě step je uměleckým projevem, který jako jeden z mála útočí hned na několik smyslů diváka. Nepodceňujme jejich ušlechtilost a neurážejme je barbarským a jednotvárným rachotem jen proto, že volíme příliš rychlá tempa.

Jednoduše a matematicky:
tempo * kvalita provedení * složitost rytmu = konstanta

Zvýšíme-li tempo, zhorší se kvalita provedení, pokud ovšem nezjednoduššíme rytmus, což je zase obrovská škoda. Chceme-li vysokou kvalitu provedení, ale zároveň zajímavý (tedy složitější) rytmus, musíme jít dolů s tempem!

A barbarský přístup?:
tempo * kvalita provedení * množství úderů = konstanta

Cítíte ten rozdíl mezi "množstvím úderů" a "složitostí rytmu"? Rytmus není jen množství úderů v době! Když už nestíháme vykonat úder v okamžik kam patří, je menší zlo jej vynechat úplně.

Choreografie kroků - opakované prvky a kontrasty

Ve stepařské choreografii platí podobné estetické zásady jako v jiných oborech umění. Stejně jako v hudbě existují "falešné" tóny nebo v grafice nevhodné konbinace barev i ve stepařské choreografii existují méně, či více vhodné kombinace rytmických a pohybových technik. To jsou právě ty kouzelné okamžiky, kdy divák cítí, že se mu něco líbí, i když třeba nedokáže přesně popsat proč.

Jsem přesvědčen, že základem úspěchu je vhodné rozložení stepařských technik do taktů, "osmiček", frází i chorusů, jejich vhodné opakování, ale hlavně výrazné změny, přechody a gradace. Jistě, nic nového, jen na to někdy zapomínáme. A další námět k zamyšlení - nebojme se zařazovat dobře načasované "prázdnější pasáže" (i úplné "bezstepí"), které mohou zvýraznit ostatní step podle principu kontrastu. Prakticky jde zase o práci s dynamikou stepařského rytmu, technik, pohybu. Není nic únavnějšího než stejnorodý, byť "vysokofrekvenční" nebo velice přesný, ale příliš jednobarevný, od začátku do konce jednolitě trvající rachot.

Uvolnění - prožitek

V zásadě jde o to, abychom se vytvářeným rytmem dobře bavili i my při produkci, proto je tak důležité, abychom právě rytmické a úderové techniky zvládali s nadhledem a mohli se soustředit na dobrou zábavu sebe sama i diváka.

Tanečnost - choreografie těla

Tanečnost - to by měl být takový stepařský bonus, který nikdy nechybí, ale nikdy by neměl ublížit technice, nebo prožitku. A jsme zase u přílišného tempa. Když už bravurně zvládáme techniku včetně precizního rytmu, dokonce si to i užíváme a stepujeme uvolněně, často nám přílišné tempo nedovolí při stepu více "tančit". Je velice snadné spadnout do uniformy "rachotících loutek" za rychlého a "rovného" poskakování po parkeru. Přitom stačí jen trochu zpomalit, abychom získali prostor také pro taneční rozměr stepu. A osvědčené doporučení? Zkusme zařazovat takové pohyby, které působí pokud možno kontrastně k běžným pohybům člověka. Ty totiž mohou někdy z jednoduchých stepařských kombinací udělat prvky, na první pohled složité a působivé.

Choreografie scény - pohyb v prostoru

Ta se týká především produkcí více tanečníků, i když i sólista může s efektem střídat různě směrované prvky. U skupin je přímo hříchem nevyužít všech možností, které se nabízejí. Tím nemyslím jen "spartakiádní" přemisťování v prostoru. Za nejpůsobivější efekty pokládám různé střídání (samozřejmě s gradací) nebo používání kánonů. A opět - nesmí trpět rytmus!

Tempo

Tempo musí vždy korespondovat s technickou proveditelností choreografie i s určitým nadhledem a nebojme se kombinovat různá tempa v jednom výstupu, což opět zvýší kontrast produkce!

Hudební doprovod

Správná kompozice doprovodu bývá vždy alfou a omegou celého čísla! Ideální by bylo postavit doprovod podle připravené choreografie nebo raději komponovat hudbu "ruku v ruce" se stepem, to ovšem vyžaduje možnost kvalitních hudebních zdrojů. A tak se to většinou dělá opačně. Vezme se hotová a sympatická skladba, na kterou se nějak naroubuje připravený step. Zádrhel je právě ve slovech "sympatická" a "naroubuje". Co je dobré pro poslech, nemusí být (a často nebývá) dobré pro podbarvení stepu, obzvlášť, když doprovod step nepodbarví, ale spíš kompletně PŘEMALUJE. Škoda, že někteří kvalitní stepaři se tak někdy degradují na pouhé tanečníky, nebo dokonce křoví skvělé hudební skladby. Doporučení? Volme takový hudební doprovod, který má dobrou kompozici, požadovaná rytmická schémata, a hlavně, kterému vždy něco tak trochu chybí. To něco je právě náš step - další hudební nástroj, který teprve skladbu doplní do poslouchatelné finální podoby.

Kostým

Kostým je jen jakási "kosmetika čísla". Osobně se mi moc nelíbí příliš výrazné kostýmy, které odvádí pozornost od toho podstatnějšího - od stepu. Pravda, největší význam kostýmu je u skupin, kde je jakýsi "stejnokroj" efektní. Ještě zajímavější a kontrastnější je více různých "stejnokrojů" v jedné skupině, nebo, a snad ještě kontrastnější, více kostýmů v čase - výrazné změny během jednoho výstupu. Toho si totiž divák vždycky všimne a věřím, že to také patřičně ocení. A rekvizita? Ta se kostýmu týká snad jen stylovým sladěním, ale její místo je hlavně v oblasti techniky a rytmu.

Závěrem

V žádném případě tento článek nemá vyznít příliš kriticky k proběhlému mistrovství - berte jej prosím s patřičným nadhledem. Mezi soutěžními čísly, které bylo možné v Brně vidět, byla i taková, pro které je výše popsané, více či méně, "nošením dříví do lesa", ale věřím, že pro mnohé může být i jakýmsi námětem, inspirací, směrníkem kudy dál, a nebo jen prostým osvěžením starých dobrých pravd.

Přeji mnoho zdaru v šíření dobrého českého stepu.
Pavel Hrubec