  Step s Pavlem
Pro nadcházející sezónu jsem se nechal inspirovat nejlepšími díly stepařských mistrů první poloviny minulého století a pro kláštereckou letní školu nastudoval několik pěkných chorusů. Ať si kdo chce, co chce říká, stejně ta doba byla pro scénické umění nejúrodnější dobou v historii vůbec. A tak si letošní účastníci mohli odvézt například chorus jednoho z nejvšestrannějších tanečníků všech dob "Freda Astéra" (Astaire). Chorus je zajímavý především svým úžasně vyváženým poměrem tanečnost/step/body drumming. Další, téměř celý chorus, který se učil, je dílko od slavných Nicholas Brothers (jednu frázi jsme bohužel nestihli, ale někdy příště ... kdo ví?). Tento chorus je zajímavý především svou odlišností od ostatních stylů, protože vychází z originálních tanečních praktik "černých tanečníků" slavné éry Cotton Clubu, a že Nicholas Brothers byli elitou světa scénického umění, není pochyb. Přiložená fotografie zachycuje nácvik 3. fráze. Další chorus z dílny Freda A., předurčený k produkci v drtivému tempu 248 dob/min., má býti prováděn s hůlkou. Kroky byly jednoduché, avšak pohyb po parketu velice dynamický, což diváka jistě ohromí. Příště možná pokračování??? Zkoušeli jsme také oblíbené kroky Bill "Bojangles" Robinsona a přičichli tak k dalším praktikám "body drumming" slavných. Další zajímavá fráze byla s deštníkem. Příště pokračování! Budu se těšit :o)
Více (s trochou nadsázky) ...
 Rekvizity, charleston, twist, uvolnění ...
Hůlka, klobouk, deštník - výrazné to doplňky, které mohou dobarvit lecjakou choreografii, a bez nich, by to ani nebylo ono. Navíc, pokud jsou "kejkle" prováděny s patřičnou rytmickou přesností, divák se raduje. Něco z dílny rekvizitových dovedností jsme si také vyzkoušeli. Pravdou zůstává, že teprve pravidelný trénink dovede praktiky do ukazovatelné podoby. Cvičme, cvičme, cvičme.
Při jedné hodině mi jen tak mimochodem uklouzla věta "Už Nicholas Brothers věděli, že, kdo neovládá charleston, nemůže být dobrým stepařem." Vysloveně motivační věta, ale skutečnost je taková, že v době největšího boomu scénického tance skutečně vznikaly ty nejlepší kusy také pod vlivem Charlestonu a dalších dobových stylů. Chceme-li diváka zaujmout, musíme provádět především takové pohyby, které jsou lidské přirozenosti co nejvíce vzdáleny. Ideální je používat kontrast mezi "přirozenými" a "nepřirozenými" (mnohdy nadpřirozenými) prvky v patřičném poměru. Jedním efektním principem je přibližovat kolena k sobě, čímž se opticky zúží postava až ke kolenům a naopak rozšíří a zvýrazní pohyb od kolenou níže. To je věc, kterou je dobré občas využívat i ve stepu a CHARLESTON je proto ideální průpravou. Něco podobného platí pro TWIST. Přiznejme si, kdo se v běžném životě kroutí v bocích? Právě proto je to dobrý pohyb k zaujmutí diváka. Věděl to i Astaire už v době kdy natáčel film "Námořníci jdou" a jeho některé choreografie "té doby" jsou "kroucením" téměř prošpikované. Jeden takový chorus od Freda se budeme učit někdy příště, protože jsme jej nestihli, ale twistovat už můžeme nyní. Navíc, není to super tanec? Jednou velkou pravdou je, že step je ideální v kombinaci s tanečním pohybem celého těla, což se nám občas, přiznejme si, z našich choreografií vytrácí. A proto, chceme-li u diváka lépe uspět, tančeme, tančeme, tančeme a nejlépe všechny styly ke kterým se dostaneme. A když se to spojí s niterním prožitkem, jsme na nejlepší cestě k dokonalému číslu. Pak se většinou dostaví i prožitek vnější - naše mimika, která je pro diváka také důležitá, no možná důležitější. Jednou s dalších dobrých a efektivních možností tréninků pohyblivosti našich těl i prožitků s tím spojených, je mentálně-pohybově-mimicko-zběsilé křepčení v kruhu "Senegalských bubnů". To jsme si také vyzkoušeli.
Více (s trochou nadsázky) ...
 Život v KD
Na první pohled, soudě podle přiložené fotografie, by se mohlo zdát, že život v kulturním domě, je sedět v kruhu a zírat na sebe, ale skutečnost je taková, že jsme takto seděli jen pár minut, a to proto, abychom si všichni ujasnili co a jak, kdy a kde, proč a nač, ... Tak totiž oficiálně začíná celý Kurz, pravidelně každý rok v sobotu 16:00 a každým rokem přijedou také lidé, kteří jsou zde poprvé, tedy nutno vše připomenout/objasnit. Příště jistě Todna zařadí do pokynů zákaz otáčení ledničky a já tímto velice důrazně apeluji na všechny účastníky budoucích kurzů: Ledničku otáčejte doma! Jinak si budeme příští rok strkat potraviny do lavoru se studenou vodou. /Tondo dobrý, ne? :o)/ Jinak je život v KD celkem fajn a všechny základní potřeby tu člověk uspokojí. Jen místní kavárna, kde se loni podávaly obědy, byla bohužel mimo provoz z důvodu výpovědi nájemce, ale to se jistě do příště spraví. Letos jsme si tedy dělali kolemobědní procházku do blízkého hotelu, kde se dalo jíst za lidové ceny. KD má mnoho různých (i zakázaných) místností a mnohé z nich jsou během kurzu využity k bydlení,spaní,zábavu,nezení,atd. To vše díky skvělé organizaci ředitele KD Tondy Trejbala, který nad vším dlí okem sokolím (lednička ti Tondo utekla). Za nejdůležitější věc považuji jakýsi kolektivní tmel, který pobyt v KD vyvolává, přičemž vůbec nezáleží na tom zda jste v KD také "ubytováni", nebo spíte někde v hotelu.
Více (s trochou nadsázky) ...
 Co se dělo 7.7. 03:33 ???
Letos byl "Klášterec" obzvlášť veselý a myslím, že "otoč si lednici" se pomalu, ale jistě, stane slangovou frází. Autor (nebudu jmenovat) by si to měl nechat včas patentovat :o) . Docela jsem se pobavil při procházení fotografiemi, kde pózuje u díla zkázy. Nevím, zda jej mohu zveřejnit, protože nebyli všichni tímto fórkem přímo nadšeni. Tady musím na chvíli zaobdivovat Janu P., která bez jediného mrknutí oka a s veselou tváří bravurně lednici vrátila do své použitelné polohy. Skoro by se mohlo zdát, že již s tímto úkonem má živou zkušenost, ale to bych křivdil, protože vím, že s noční akcí nemá nic společného. Jen se chtěla nasnídat. Viníků "Retorted refrigerator" bylo patně víc, ale neví se, jestli nepoužívali také černou magii, protože se děli ještě další a prapodivné věci!. Ve skutečnosti se můžete podrobnosti dozvědět od "pátrací skupiny", která se ochotně případu ujala. Ale tu také nezveřejním, protože se nápadně podobá skupině pózující u svých děl. Takže si to asi vezmu do hrobu :o)
Více (s trochou nadsázky) ...
Některé fotografie jsou použity s laskavým svolením dárců, jimž za to patří velký dík. Pokud je někdo ochoten podělit se o své fotografie s ostatními, nechť je pošle na lss@hrubec.com, děkujeme.
|
tap@hrubec.com
604 455 875
